Můj příchod na svět,
tak jak si ho zapsala mamka
Narození naší Verunky
Byla středa 16.4. 23:00 a já byla zrovna 38+1 tt, když jsem se rozhodla že půjdu konečně spát, protože Verunka v bříšku docela dost kopala. A jelikož máme spaní nahoře pod stropem, tak jsem vylezla schody do postele a když už jsem měla jednu nohu v posteli a druhou ještě na schodě, tak jsem uslyšela nějaký jako by lupnutí a najednou mokro jak blázen. No praskla mi voda. Tak jsem tam tak trčela s každou nohou jinde a volala na manžela Juru ať mi podá ručník….
Ten začal šílet co se děje a začal nervózně pochodovat po bytě a klepal se jak o život a já tam trčela na posteli s ručníkem mezi nohama a volala jsem mamce jestli to teda je plodovka???
Jura mezitím zavolal své mamce aby ji dal echo, pak začal opět víc a víc pochodovat až dopochodoval do lednice na štamprdlu. A asi ne jednu 
To fakt nevím 
To fakt nevím Jelikož mě nic nebolelo, žádný kontrakce, žádny nevolnosti nic, tak jsem ještě začla přemejšlet že si musím umýt vlasy, ať nevypadám jak kdybych vylezla z popelnice…
Na to mi Jura řekl, že nejsu normální, že začínám rodit a řeším takový kraviny jako jsou vlasy. Že se mám oblíct a jedem do porodnice. No já ho musela uklidňovat, že je to v pohodě a at je v klidu. Ať si nachystá pantofle, mě najde těhotenskou průkazku, občanku, peněženku a dá mi to do kabele. No a naše kočka věděla že se něco děje, protože kabelu zasedla a nechtěla se jí vzdát 
Já jsem si ještě šla dát sprchu, srovnat si myšlenky v hlavě a tak trochu se taky psychicky připravit na to co bude…
Ještě jsem si chtěla dát něco k jídlu protože naposledy jsem jedla v 8 hodin večer, ale byl mi dovolen akorát banán 
Bylo něco kolem 23:40 když jsme dorazili do porodnice. Jura zazvonil na PŘÍJEM a otevřela nám ne moc příjemná doktorka a když jí Jura řekl, že mi asi odtekla voda, tak řekla at si jdu za ní dovnitř a on počká venku 
Tam mi zjistila že to teda byla plodovka, dala mi nemocniční hábit
a poslala mě s oblečením za manželem ať mi ho vezme domů a jde spát, že se nic do rána dít nebude…
a poslala mě s oblečením za manželem ať mi ho vezme domů a jde spát, že se nic do rána dít nebude…Že to vypadá že buď během dne se to třeba rozjede samo a nebo by mi to večer vyvolali.
Bylo 23:58, když jsem byla oficiálně přijata. Doktorka mi natočila monitor, kde zjistila, že mimi je v pořádku, srdíčko bije jak má, ale děloha nepracuje. Prostě žádný kontrakce. Vyplnila jsem s ní různý papíry a pak mě přestěhovala na porodní box…
Dostala jsem antibiotika, skleničku čaje a přání dobré noci. No byla 1 hodina a já nemohla usnout, takže když mě kolem 2 přišla zkontrolovat, dala mi prášek na spaní. Prý ať naberu síly…
Ale i tak to nešlo.Takže jsem ještě psala nějaký smsky
Asi ve 3 hodiny mě začlo trochu bolet břicho. Jako kdybych měla silnou menstruaci. A to se opakovalo po 10 minutách. Takže mi začly kontrakce.
Ve 4 hodiny mi přišla doktorka natočit monitor s tím že mám slabý a krátký kontrakce, ale třeba to bude ještě dobrý a zesílí…
V 6 hodin už jsem ty kontrakce měla hodně silný (teda jen podle mě)…
To se se mnou přišla rozloučit doktorka a popřála mi hodně štěstí a ať mi to dopadne v pořádku. Během noci už nebyla tak protivná, ale bezvadná ženská
Ještě jsem se jí zeptala jak je to s klystýrem a epidurálem a na to mi řekla, že už se mi to dost rozjelo, že nemám v podstatě nárok ani na jedno
Po výměně služeb se mi přišla představit porodní asistentka a další paní doktorka…
Ještě jsem se domluvila, zda můžu do sprchy, protože jsem byla taková unavená a hlavně jsem neměla umytý vlasy, takže jsem s kapačkou lezla do sprchy a jednou rukou si umyla vlasy. Ale cítila jsem se hned líp. Jak novej člověk…
, takže jsem s kapačkou lezla do sprchy a jednou rukou si umyla vlasy. Ale cítila jsem se hned líp. Jak novej člověk… Potom jsem šla na vyšetření. Měla jsem ho totiž původně naplánovaný na pátek, ale Verunka se rozhodla jinak. Vyšetřoval mě zástupce primáře s tím že malá bude mít tak kolem 3300g a mohl by to prý být v podstatě BEZBOLESTNÝ porod s rychlým průběhem…
s rychlým průběhem… Jediný co mě zajímalo jestli Jura stihne v 15:30 jízdu v autoškole Jinak kdyby na ni nešel, tak by ju musel platit…
Jinak kdyby na ni nešel, tak by ju musel platit…Na to doktor řekl, že ju stihne na 100%
Po vyšetření jsem volala Jurovi at dojede a on jestli už jako rodím. No ne asi. Jen jsem se nudila !!!!!! A prej jestli musí hned nebo se může ještě vyspat ???? Bylo asi 6:30 a já jsem si dovolila ho vzbudit….!!!!!!!!!!!!
Pak přišla doktorka a dala mi do kapačky něco na zesílení a prodloužení kontrakcí, asi oxytocin, protože to je prý málo a nešlo by to dobře ten porod…
V 7:20 hodin jsem zase volala Jurovi at už teda jako dojde…
Došel kolem 8:15 a to už jsem málem z těch bolestí lezla po zdi. Navíc jsem měla šílenej hlad a žízeň, ale už jsem nemohla ani jest ani pít…
Od 8:30 jsem už měla tlačit, že prej to bude rychlý…, jenže… kapačka na zesílení kontrakcí jaksi nezabírala…
Nedalo se ani ležet ani chodit. Byla jsem tak slabá a to po mě chtěli at si teda přitlačuju s nohama od sebe a ještě kroužím zadkem… no kdo nezažil porodní bolesti, tak neví že to vlastně pořádně nejde…
Nutili mě tlačit aji vleže na posteli a mezitím mi tam furt šťourali a zkoušeli jestli leze malá dolů..
Do toho měl manžel nějakou vtipnou náladu a tak na mě zkusil větu:
„Zuzo dělej ať už je malá venku a nejsme tady celej den!“
Za to si vysloužil poslání do prdele
Pořád za mnou chodila porodní asistentka s doktorkou a zkoušely jsme tlačit, ale malá pořád nesestupovala dolů jak by měla…
Měla jsem hroznou žízeň a suchý rty, takže mi Jura namáčel pusu a obličej To mi dost pomohlo…
To mi dost pomohlo…Tak jsme zkusili tlačit na porodní stoličce. Jura seděl za mnou na křesle a masíroval mi záda. A to byla docela úleva…. Mezitím i vyřizoval telefony a sms
Jenže malá si postavila hlavu…
Pak asi v 9:45 mě přesunuli na vedlejší porodní box. Prý na lepší křeslo, kde mi to půjde líp. Už i ten zástupce primáře říkal že tlačím dlouho a bez efektu…
Na tom podle nich lepším křesle nebo koze nebo co to bylo byly i madla na držení. Jenže i tak přes veškerý moje a taťkovo snažení se nic nedělo.
Doktorky mi pomáhaly jak jen se dalo. Morálně mě podporovaly a pak si zavolaly i sestru aby mi některá zase tlačila malou přes břicho ven. Musím říct že když mi na břicho nalehnou 2 ženský tak to stojí za to. Pak se do toho obul i zástupce primářky z novorozeneckýho oddělení. Bolelo to teda řádsky. Snad víc než kontrakce
Malá sice byla v porodních cestách, ale nějak se tam šprajcla…takže už i na akutního císaře bylo pozdě… Navíc měla hlavičku natočenou ne dolů k zemi, ale nahoru k obloze. Takže další truc naší berušky…..
Asi v 10:20 mi doktor sdělil, že miminku musíme pomoct. Takže prej použijí kleště…
Na to jsem začla protestovat a vysvětlovat jim že kleště nechcu, že z nich mám strach
Jura to hnedka začal hlídat aby nám něco neprovedli…No starostlivej taťka
Když jsem viděla jak se kolem slízaj doktoři a chystaj se, tak jsem se ani nedívala, abych náhodou ty děsivý kleště neviděla. Nakonec u nás bylo 5 lidí..
(Dr. Krouželová, Dr. Nagy - zástupce primáře, Dr. Lavický - zástupce primářky novorozeneckého oddělení, porodní asistentka Behringerová, sestra Jochová)
Když jsem se na ty kleště teda snažila připravit, tak jsem se aspoň zeptala jestli mi to dole umrtví, že jinak umřu
Na to mi doktorka řekla že samozřejmě Takže aspoň nějaký pozitivum….
Takže aspoň nějaký pozitivum…. Tak se šlo na to. Musela jsem tlačit o 106. Sice to moc nešlo, ale když jsem slyšela že to za chvilku bude, tak jsem sebrala veškerý síly co mi zůstaly a za podpory svého manžela a celého osazenstva malou vyloženě vyřvala ven… Sice jsem měla pocit že mě roztrhne, ale doktorka mi udělala nástřih, takže to šlo trošku líp..
Sice jsem měla pocit že mě roztrhne, ale doktorka mi udělala nástřih, takže to šlo trošku líp.. Hned jak vylezla hlavička tak se mi šíleně ulevilo a zbytek miminka už šel bez problémů.
Okamžitě po narození jí musely přestřihnou pupeční šňůru doktoři místo mého Jury protože ji měla omotanou kolem krčku…
Pak mi ji položily na břicho a já konečně uviděla ten malej velkej zázrak, kterej mi dal docela zabrat…
I když to byla šílená bolest, že jsem občas myslela že to nemůžu přežít, tak bych za nic na světě neměnila…
Ten pocit, když se narodí nový človíček se prostě nedá popsat…..
Dát život někomu novýmu a tak bezbranýmu to je zázrak a dar ze všech darů…
Taťka vše hned zdokumentoval a byl strašně hrdej, když mu malou poprvé dali do náruče 
Aby ne …..
Je tak krásnááááááááá……………
Pak přišlo na řadu šití. A to taky nebylo nic příjemnýho, ale musela jsem to vydržet….
Verunka se narodila 17.4.2008 v 10:45.
Bylo to 11 hodin a 45 minut od prasknutí plodové vody a 7 hodin a 45 minut od prvních bolestí….
Měřila 50 cm a vážila 3250 g
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
